JMENUJE SE MÖNGKE Zoo Olomouc slaví narození velbloudího mláděte

Olomoucká zoologická zahrada má nový přírůstek. Narodil se zde sameček velblouda dvouhrbého, který dostal mongolské jméno Möngke. Zajímavostí je, že přišel na svět ve stejný den, kdy jeho otec Lorenzo odcestoval do Zoo Liberec, kde má posílit tamní chov.

„Mládě, sameček, dnes již s mongolským jménem Möngke, se narodilo v plné síle, ač je konstitucí drobnější. Pil od matky velice brzy sám, což je ten nejlepší možný start do života,“ uvedla zooložka Eliška Veselá. V olomoucké zoo tak nebylo nutné řešit komplikace, které někdy mohou po porodu nastat.

Právě na takové situace odkazuje i tradiční mongolský obřad, který se používá v případě, kdy samice mládě po porodu nepřijme. Chovatelé tehdy hrou na dvoustrunný nástroj morin chuur a zpěvem samici uklidňují a snaží se ji přimět, aby se mláděte ujala. Tento neobvyklý rituál je dodnes součástí života v mongolských stepích a je zapsán na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Vedle radostné novinky z Olomouce přišla i zpráva o přesunu samce Lorenza do Liberce. „Sbližování s našimi samicemi proběhlo bez potíží. Zvířata jsme proto mohli okamžitě společně vypustit do venkovního výběhu,“ doplnil hlavní zoolog Zoo Liberec Luboš Melichar.

Spolupráce mezi Zoo Olomouc a Zoo Liberec má dlouhou tradici. Právě z Liberce pocházeli zakladatelé olomouckého chovu velbloudů dvouhrbých a také nejstarší olomoucká samice Tereza. Přesun Lorenza tak navazuje na dlouholeté propojení obou zahrad.

Uzpůsoben k životu v extrémních podmínkách

Velbloud dvouhrbý patří mezi zvířata mimořádně dobře přizpůsobená životu v extrémních podmínkách. Navzdory rozšířenému mýtu neukládá do hrbů vodu, ale tuk, který slouží jako zásoba energie. Bez vody vydrží až dva týdny, přičemž po příchodu k napajedlu dokáže během patnácti minut vypít až 150 litrů vody, kterou díky skvěle vyvinutému čichu rozpozná na vzdálenost až 17 kilometrů.

Tato zvířata byla domestikována přibližně před 4,5 tisíci lety a dodnes mají v některých oblastech Asie nezastupitelný význam. V Mongolsku slouží jako dopravní prostředek, unesou 100 až 200 kilogramů nákladu a za den zvládnou ujít 30 až 40 kilometrů. Chovají se také pro vlnu, mléko a maso. Díky husté srsti, uzavíratelným nozdrám, dlouhým řasám i dalším tělesným přizpůsobením patří k nejodolnějším obyvatelům pouští a polopouští.