Dají jim za pravdu? Němečtí rytíři půjdou s Bouzovem k Ústavnímu soudu

Léta soudních sporů o navrácení hradu Bouzov Řádu německých rytířů čeká v  brzké době rozuzlení. Bude konečné a zřejmě neměnné. Ve věci bude muset rozhodnout Ústavní soud, na který se rytíři hodlají obrátit. Řád německých rytířů nedávno neuspěl u Nejvyššího soudu se svým dovoláním a chystá další právní kroky.

Celý spor se vleče od devadesátých let, kdy Okresní soud v  Olomouci odmítl hrad Bouzov řádu vydat s odůvodněním, že současný řád není právním nástupcem původního řádu. Němečtí rytíři následně zkusili získat Bouzov v rámci církevních restitucí, a podali v této věci několik žalob. Nejde přitom jen o Bouzov, ale i Sovinec, Karlovu Studánku, nebo zámek v Bruntále. Letitá a komplikovaná právní bitva vyvrcholila letos v květnu, kdy Nejvyšší soud zamítl dovolání řádu ohledně Bouzova, ti se tak svých práv hodlají domáhat u  Ústavního soudu, případně hnát celou věc až do Štrasburku. Argumenty Nejvyššího soudu označili za nesmyslné.

Oč vlastně opírá Řád svůj právní nárok?

Budete se divit. Nejdříve trochu historie: V období 1. republiky vyvíjel Řád na území Československé republiky rozsáhlou humanitární zdravotní a sociální činnost (5 nemocnic, lázně Karlova Studánka, 2 domovy důchodců, 7 škol, 3 mateřské školy). V  duchovní oblasti se Řád staral o 11 farností a  18 kostelů. (viz stručný přehled z  r. 1929) Prezidenti T. G. Masaryk (16.  6.  1929) a  Dr. Edvard Beneš (24. a 25. 8. 1937) vykonali v této době na hradě Bouzově přátelské návštěvy. Velmistr Robert Schalzky (Šalský) byl v období 1. republiky poslancem Československého parlamentu za stranu křesťansko-sociální a přispěl k formování sociálních zákonů. V  době sudetské krize byl politickým protivníkem Henleina. Řád poskytl státu v 30tých letech bezúročnou půjčku 15 mil. korun na výstavbu pevnostních opevnění kolem Opavy. Dne 22. 10. 1938 byl výnosem hitlerovského Německa Řád zrušen. Likvidace Řádu byla potvrzena výnosem komisaře pro zastavení činnosti Řádu v Liberci dne 27. 2. 1939. Majetek Řádu byl Němci konfiskován a  předáván různým německým subjektům. Řada příslušníků Řádu byla Němci persekvována. Velmistr Robert Schalzky byl po celou válku internován na odlehlém místě na Bruntálsku (hájovna Podlesí). Většina kněží a sester byla vyslýchána gestapem a vězněna v koncentračních táborech a  na Mírově. Po skončení války se Řád domáhal na Československém státu vrácení majetku. Na základě usnesení Okresního lidového soudu v  Bruntále ze dne 12. 12. 1945, potvrzeného Zemským národním výborem v Ostravě byl vlastníkem Bouzova Řád a zároveň se souhlasem Řádu byla podle dekretu prezidenta republiky ze dne 19. 5. 1945 poznamenána do pozemkových knih národní správa (což není vlastník ale pouze správce). Na počátku r. 1946 však převážil názor, že Řád je třeba považovat za zrádcovskou organizaci a  proto je nutno jeho majetek konfiskovat. Hlavním argumentem pro tuto kvalifikaci Řádu bylo subjektivní zkreslené hodnocení celkové dějinné úlohy Řádu a nikoliv zhodnocení jeho konkrétní činnosti během 1. republiky a  za okupace. Na základě toho vydal Moravskoslezský zemský národní výbor – expozitura v Moravské Ostravě, dne 9. 3. 1946 výměr, jímž byl Řád prohlášen za subjekt spadající pod ust.§ 3 odst.1, písm. b, dekretu prezidenta republiky č.12/45 Sb. Na základě cit. výměru Moravskoslezského zemského národního výboru byly vydány pak konfiskační vyhlášky Okresním národním výborem v Opavě dne 22. 3. 1946 a  Okresní správní komisí v Bruntále dne 1. 4. 1946. Rozhodnutí zemského národního výboru nebylo Řádu nikdy doručeno a trpělo i jinými hrubými formálními vadami, takže se nikdy nestalo pravomocné a  rovněž tak se nikdy nestaly pravomocné ani vyhlášky vydané v Opavě a Bruntále. Nicméně Řád podal stížnost proti konfiskačním vyhláškám a Nejvyšší správní soud pravomocně rozhodl, a  to nálezem sp.zn. 690/46 ze dne 2. února 1948, potažmo stejný nález co do obsahu ze dne 17. 12. 1948 (po 25. únoru 1948). Nález byl doručen jen jedné straně, a to Ministerstvu zemědělství, což dle tehdy platného a  účinného zákona plně postačovalo k nabytí právní moci. Tímto doručením se nález stal pravomocným. Po všech útrapách se tedy věc nyní dostává až k Ústavnímu soudu. Nechme se překvapit zda-li bude spravedlnosti učiněno za dost.