Historické okénko Z historie olomouckých čtvrtí: Bělidla

Facebook
Messenger
Twitter
E-mail

11. 10. 2019 - 09:00

Letos je tomu přesně 100 let, kdy vznikla Velká Olomouc. Toto přízvisko získalo historické město po sloučení s dvěma okolními městy a jedenácti vesnicemi v roce 1919. Právě tehdy získala Olomouc základ svého dnešního půdorysu. Z dřívějších měst a vesnic se staly městské čtvrti. Jejich dějiny jsou v porovnání s centrem Olomouce ohraničeným původními hradbami poněkud opomíjené, ale rozhodně stojí za pozornost. Vydejte s námi do historie olomouckých městských částí.

Díl 1.: Bělidla

Pokud se bavíme o olomouckých Bělidlech z pohledu historie, můžeme hovořit o několika různých místech. Dnes se rozkládají ve východní části města, jejich územím prochází železniční trať a protéká řeka Bystřice. Aktuálně „na Bělidlech“ žije necelá tisícovka obyvatel Olomouce.

Až do začátku 17. století se Bělidla nacházela v bezprostřední blízkosti dnešního centra Olomouce, přibližně v místech, kde je Sokolská ulice. První zmínky o této tkalcovské osadě pocházejí už z roku 1305. To ještě stávala těsně za olomouckými hradbami. Po jejich rozšíření v polovině 16. století se Bělidla či Bělidlo, jak osadu jmenují některé prameny, stala součástí Olomouce. Zajímavostí je, že se jednalo o poslední rozšíření města až do zmíněného roku 1919.

Hradby zároveň omezily další rozrůstání města, prostoru rychle ubývalo a trvalo jen několik desetiletí, kdy se část obyvatel Bělidel rozhodla založit východně od města u řeky Bystřice novou osadu se stejným názvem. Rozkládala se v lokalitě „Na Špici“, kde dnes najdeme obchodní dům Senimo a nedaleké kolejiště.

Ani tam ale nová Bělidla nevydržela dlouho. V roce 1746 musela ustoupit stavbě olomoucké pevnosti. Domy byly zbourány a převážná část jejich obyvatel se přesunula do nedalekých a nově vzniklých Pavlovic, dnešních Pavloviček.

Když pak na konci 18. století město nabídlo pozemky po někdejším statku na pravém břehu řeky Bystřice k výstavbě nové osady, ožil název Bělidla, případně německy Bleich, už potřetí. Na tomto místě pak čtvrť stojí dodnes. Do roku 1850 byla součástí Olomouce a už tehdy se významně zapsala do její historie.

V Bělidlech totiž stálo první olomoucké železniční nádraží a právě na něj dorazil 17. října 1841 historicky první vlak Severní dráhy císaře Ferdinanda. Železnice od té doby významně ovlivňuje život Bělidel. Díky ní vznikla Brachova sladovna, Zornův potravinařský závod nebo lichtenštejnská pila. Převážně česká obec byla v roce 1919 po necelých sedmdesáti letech znovu začleněna do Olomouce.

Nejvýznamnější památkou Bělidel je kaplička se zvonicí z poloviny 19. století v Libušině ulici a sousední kamenný sloup se sochou Panny Marie. Celá bělidelská zástavba nízkých domků a křivolakých uliček nabízí nevšední pohled do olomoucké historie. Původní „stará Bělidla“ nám pak připomíná už jen hradební věžička v Zámečnické ulici mezi kruhovým objezdem a kinem Metropol.

Martin Složil