Lanýžové degustační menu

„V politice chybí hlas mladých lidí,“ říká člen hnutí spOLečně Lukáš Krbeček

 „V politice chybí hlas mladých lidí,“ říká člen hnutí spOLečně Lukáš Krbeček

foto: archiv hnutí

26. 05. 2021 - 14:20

Teprve sedmadvacetiletý Lukáš Krbeček se před třemi lety zapojil do městské politiky jako člen hnutí spOLečně. Pracuje v oblasti marketingu, je aktivním členem komise městské části Tabulový vrch a nedávno začal vydávat podcast s názvem HanáJede. Jaké byly jeho začátky? Co si myslí o olomoucké politické situaci? A co vše je potřeba na rozjezd úspěšného podcastu? To vše a mnohem více se dozvíte v následujícím rozhovoru.

HV: Jak vzpomínáte na své dětství strávené v Olomouci?
Žiji tady v podstatě celý život bez nějaké delší přestávky. Po mém narození jsme bydleli s rodiči na ulici Kpt. Nálepky blízko ruského kostela. Po pár letech jsme se přestěhovali do Neředína na Tabulový vrch, kde žiji dodnes. Znám to tam velmi dobře a moc se mi tato městská část líbí. Je to jedna z nejoblíbenějších a nejlukrativnějších čtvrtí Olomouce, a proto se mi odtud vůbec nechce utíkat. Jsem tu spokojený. 

HV: Takže jste v Olomouci studoval i vysokou školu?
Ano i ne. Dva roky jsem studoval matematiku na přírodovědecké fakultě, ale měl jsem od oboru trochu jiné očekávání. Doufal jsem, že bude studium více aplikované a napojené na praxi. Místo toho jsme se celé hodiny museli učit definice slovo od slova, což mně, jakožto prakticky orientovaného člověka, moc nevyhovovalo. Tehdy to bylo zaměřené na bankovnictví, měl jsem sen, že budu pracovat v bance. Nakonec jsem, stejně jako 80 % mých spolužáků, pohořel na statistice a rozhodl jsem se jít jinam.

HV: Po studiu matematiky jste šel studovat něco podobného?
Šel jsem studovat management a marketing na fakultu managementu a ekonomiky.
 
HV: Takový obor olomoucká Univerzita Palackého ale nenabízí.
Přesně tak, a tak jsem studoval ve Zlíně na Univerzitě Tomáše Bati. Je opravdu škoda, že olomoucká univerzita technické obory nemá. Jediný ekonomický obor je na filozofické fakultě, a to pouze v kombinaci s dvoj-oborem. Tyto obory v Olomouci chybí, a tak tu člověk ekonomicko-technické vzdělání nezíská. Každopádně ve Zlíně se mi podařilo vysokou školu dostudovat a teď v marketingové sféře pracuji.

HV: Jak jste se dostal do politiky?
Oslovil mě Milan Hebelka (také člen hnutí spOLečně, pozn.red.), se kterým jsme tenkrát pracovně spolupracovali. Párkrát jsme se o politice bavili, a tak věděl, že mě politické veřejné dění zajímá. Tehdy mi nabídnul osobní setkání s Robertem Runtákem, který v té době zakládal hnutí a nový olomoucký politický subjekt. Hodně mě to zajímalo, takže jsem se schůzkou samozřejmě souhlasil. Při osobním setkání jsme si navzájem vyměnili názory o tom, co se nám v rámci Olomouce líbí a co naopak nelíbí. Naše vize se potkaly, a tak jsme si plácli, že do toho půjdeme opravdu společně, ať naše myšlenky rozvíjíme dál.

HV: Už to budou tři roky, co hnutí spOLečně působí v olomoucké politice. Jak jeho fungování hodnotíte?
Musím se přiznat, že jsem neměl žádné extra očekávání. Věděl jsem totiž, že politická sféra má své specifické klima a takový trochu vlastní svět. Na druhou stranu mě to prostředí velmi lákalo a možnost nahlédnout pod pokličku také. Naším největším handicapem bylo to, že jsme vznikli na jaře před volbami. Půl roku je opravdu krátká doba, což zapříčinilo velmi intenzivní kampaň. Jiná možnost nebyla, bylo třeba vytvořit si vůbec nějaký dosah, aby Olomoučané věděli, že tu vzniká nové politické hnutí. Nemusíme si nic nalhávat, nedopadlo to úplně podle našich představ. Zkrátka se nám nepodařilo oslovit tolik voličů, kolik jsme plánovali a získat si jejich důvěru, což na jednu stranu úplně chápu. Tehdy nás nikdo neznal a taky nikdo nevěděl, co od takové skupinky lidí bez politického backgroundu čekat. Když se na to člověk podívá z jiného úhlu, byl to vlastně úspěch, ale naše očekávání byla vyšší. Důležité bylo, že jsme se dostali do městské koalice. Ovšem naše pozice není vůbec jednoduchá kvůli nízkému počtu mandátů. Každopádně jsme tam a můžeme různé záležitosti alespoň trochu ovlivnit anebo se o to alespoň snažit. 

HV: Pokud byste měl vybrat největší dosavadní úspěch hnutí, co by to bylo?
Největším úspěchem je bezesporu to, že náš člen Otakar Bačák je na pozici ekonomického náměstka primátora města. To ale není úspěch jen náš v rámci hnutí, ale považuji to za úspěch celého města. On je totiž jeden z mála lidí, který je schopný udržet město nad vodou tak, aby mohlo ekonomicky dýchat.
 
HV: Jste také členem komise městské části Tabulový vrch. Jak hodnotíte celkové fungování tohoto orgánu?
Musím upřímně uznat, že z fungování KMČ Tabulový vrch jsem více než nadšený. Hrozně mě to naplňuje, baví a mám z toho velkou radost. Práce v komisi mě chytla a považuji se za aktivního člena. Máme tam super partu lidí, a hlavně pracovitého předsedu Josefa Kaštila. Nemám problém ho veřejně pochválit, i když je z jiného politického uskupení, protože se nám daří společnými silami posouvat městskou část Tabulový Vrch kupředu. V naší komisi totiž politická příslušnost nehraje roli. Všem členům komise v prvé řadě záleží na tom, jak naše městská část vypadá a jakým směrem se bude ubírat. Musím říct, že se nám daří řešit problémy občanů, městské části samotné, a ještě k tomu vymýšlíme a realizujeme nové věci, se kterými velmi často přicházím i já sám. I když jsou to občas maličkosti jako ořezy stromů, výměny kachliček nebo chybějící světla v temné uličce, ten pocit, že to obyvatelům naší čtvrti zlepší život a jsou nám za to vděční, mě nesmírně naplňuje.

HV: V rámci olomoucké politiky se pohybujete už nějakou dobu. Zaznamenal jste, že by se na politickém dění podíleli podobně mladí lidé, jako jste vy?
To je dobrá otázka. (odmlčí se) Už to, že nad tím takhle přemýšlím znamená, že se mi hned na první dobrou nikdo nevybavuje. Pokud se bavíme ve věkovém rozptylu 20 – 30 let, tak opravdu o nikom výrazném nevím, což je hrozná škoda. Hlas mladých lidí v politice zkrátka chybí. V obecné rovině si myslím, že se situace zlepšila a mladší ročníky se začaly zajímat o politické dění. V současné době je chodit k volbám trendy, a to je za mě naprosto v pořádku. Teď bych byl ještě více rád, pokud by se mladí lidé začali do politiky angažovat, protože mají možnost ovlivnit to, jak bude město, popřípadě stát vypadat za x let. Máme šanci tvořit a ovlivňovat budoucí podobu míst, kde budeme se svými rodinami a dětmi žít celý život. Tvoříme budoucnost.

HV:Zastáváte tedy názor, že politice by mládí prospělo.
Jednoznačně. Na druhou stranu z vlastní zkušenosti vím, že to není vůbec jednoduché. Pokud je člověk členem komise, výboru nebo představenstva některých městských akciových společností a je mu teprve 25 let, přijde do věkové skupiny o průměru 50 - 55 let. Bavíme se o lidech, kteří mají slušně rozjetou kariéru, kontakty, zkušenosti a jsou už nějakou dobu kovaní politikou. Na mě možná také nahlíželi jinak, každopádně jde o skvělou školu. Člověk se do toho postupně dostane, ale chce to chvíli čas. Mladých lidí je v politice opravdu málo, mělo by jich být mnohem více, protože jejich pohled je taky potřeba. Mladší dnes upřednostňují své zájmy a koníčky před starostmi o město či nějakou městskou část. Plně rozumím, že to není pro každého. 

HV:Na jaké problémy by se mělo město Olomouc primárně zaměřit?
Je zásadní, aby se věci řešily koncepčně. Nesmí jít o nahodilé kroky bez uvážení. Je tu spousta velkých aktuálních témat, počínaje tramvajovou tratí, zimním stadionem, fungováním magistrátu, až po cyklostezky, zeleň a odpady. Je toho skutečně velké množství. Největším problémem města je, že věčně bojujeme s penězi, bez kterých to je hrozně těžké. Těch věcí a nápadů, co zlepšit, těch je spousta, ale vycházíme z nějakého rozpočtu, se kterým to není vůbec jednoduché. Tudíž je primárně třeba město ekonomicky stabilizovat. 

HV:Teď k něčemu příjemnějšímu. Už skoro půl roku pravidelně vydáváte podcast HanáJede. Co vás k tomu vedlo?
S prvotní myšlenkou jsem přišel sám, a to na podzim roku 2019, což už je dlouhá doba. Covid odložil start podcastu vlastně o celý rok. Tenkrát jsme se shodli, že se podcasty v brzké době stanou oblíbeným formátem, což se potvrdilo. Chtěl jsem vytvořit podcast, do kterého budou chodit hosté z různých odvětví. Nabízel se čistě olomoucký podcast, nechtěl jsem si uzavřít hranice pouze Olomoucí, a tak jsem to rozšířil na celou Hanou. Nejprve bylo potřeba vymyslet koncept, název, logo, webové stránky, celkový vizuál, dále bylo potřeba nakoupit techniku a spoustu dalších věcí. Během prosince jsme to odstartovali. Celková myšlenka vzešla z takové mojí trojnožky. Rád se potkávám s novými a inspirativními lidmi, dále jsem cítil, že forma podcastů by mě mohla hodně bavit. Třetí a velmi podstatným bodem bylo to, že na Hané je opravdu spoustu šikovných lidí, o kterých se mnohdy vůbec neví. Samozřejmě, jsou tu známější osobnosti, ale pak právě i ti, které nikdo nezná, ale jejich životní příběhy jsou často neuvěřitelné.

HV:Příprava na rozhovory s méně známými lidmi musí být o to náročnější.
To máte pravdu. Je složitější dělat přípravu na člověka, který není mediálně známý. Základem ale je, aby rozhovor měl hlavu a patu. Co host, to jiné povolání a jiné spektrum, ze kterého přichází. Jsou témata, která jsou mi bližší a zajímám se o ně, tak ty jdou jako po másle. Pokud mi do podcastu přijde například lékař, musím se na to mnohem více připravit, abych jako moderátor věděl, o čem daný host mluví. Co se týče hostů, tak mám předem připravený seznam, který je opravdu hodně dlouhý. Nedělalo mi totiž vůbec žádný problém vypsat si všechny inspirativní lidi, které osobně znám. Každou středu v 19:00 vydáváme nový díl, který diváci a posluchači mohou sledovat na YouTube nebo audioplatformách Spotify či Apple podcasts. Co se týče profesí, tak se opravdu snažím o variabilitu. Chci, aby byl mezi hosty pestrý mix, ve kterém si každý vybere.

HV:Jste s podcastem spokojený?
Já jsem ten typ člověk, co je věčně nespokojený. Snažím se být vždy krok dopředu a myslím si, že vždy je co zlepšovat. Průběžně tedy ladíme různé věci a posouváme podcast dál. Ze začátku se hodně řešila technická stránka, pak nějaká postprodukční a teď už řeším jen takové drobnosti, kterých si divák či posluchač skoro nevšimne. Já ty díly vidím nejmíň třikrát před vydáním a při sledování občas zahlédnu nějaké malé nedostatky, kterým se v dalších dílech snažím předejít. Jsem opravdu detailista a puntičkář. Pod podcastem jsem osobně podepsaný a je to tak trochu mé dítě, takže bych ven nikdy nevypustil věc, za kterou bych si na 100 % nestál. 

Další články