Historie olomouckých staveb: Národní dům

Svůj Národní dům má Olomouc od roku 1888, kdy byla po dvou letech dokončená stavba na ulici 8. května. Před vznikem Československa, tedy do roku 1918, sloužil jako společenské a kulturní centrum pro českou menšinu v tehdy německé Olomouci. Jeho úkolem bylo plnit restaurační, ubytovací a osvětovou funkci. Po roce 1918 se začal využívat stále více pro komerční účely. Byl v něm umístěný hotel spolu s restaurací, také kavárna a společenské prostory.

Dům vznikl navzdory tomu, že se v osmdesátých letech 19. století tehdy převážně německé zastupitelstvo v Olomouci ne příliš pozitivně dívalo na to, jak se ve městě na řece Moravě vzmáhá kulturní a společenský život českých obyvatel. Velkou trhlinu ve vztazích znamenal březen 1885. Tehdy zastupitelé zamítli žádost pěvecko-hudebního spolku Žerotín, které si chtělo pronajmout divadlo, aby zde mohlo slavnostně uvést Dvořákovu Svatební košili.

Čeští vlastenci si tak začali pohrávat s myšlenkou Národního domu, který se měl stát důstojným stánkem pro kulturní akce a poskytoval by zázemí spoustě českých spolků.

Novému spolku Matice Národního domu se podařilo získat prostředky na vybudování stavby, k získání potřebných peněz přispěla také Praha. Z Olomouce zde vyjel speciální lak spolu s Františkem Ladislavem Riegerem, který vystoupil na poslanecké půdě s projevem na podporu Národního domu.

6. prosince 1885 vznikla v Olomouc První česká stavební společnost, předsedou se stal Olomoučan František Stejskal. Kvůli obstrukcím ze strany městských zastupitelů se podařilo všechny nutné pozemky na dnešní ulici 8. května vykoupit až v srpnu 1886. Národní dům stojí na místě, kde v minulosti stály čtyři domy.

Na projektu domu se podílel Bohuslav Moravec z Hořic, upravili ho stavitelé Čeněk Venclík z Prostějova a Karel Starý starší, který pak realizoval i samotnou stavbu.

Stavba začala v březnu 1887, podíleli se na ní především firmy i jednotlivci z Olomouce a okolí. Stavba byla rychlá, už 9. prosince téhož roku se konala kolaudace a 21. ledna roku 1888 bylo vydáno povolení, které dovolovalo užívat sál pro koncerty, plesy a schůze. Sál sice nebyl kouladován pro divadlo, přesto zde v pozdějších letech mohli hrát ochotníci, příležitostně.

Na účelu i stavu Národního domu se po roce 1948 nejprve podepsalo zestátnění, kdy byl dům začleněn do podniku Restaurace a jídelny Olomouc. V roce 1954 dostal novou fasádu, o deset let později převzal správu Národní dům podnik Interhotel Ostrava a přistoupilo se k postupné opravě i modernizaci všech vnitřních prostor. Z bývalé herny se staly salonky, došlo k rozšíření kuchyně, modernizaci schodiště.

Ve druhé polovině 20. století byl Národní dům oblíbeným místem olomoucké veřejnosti a centrem společenského života, který navštívila spousta osobností kulturního a politického života včetně prezidentů.

Po roce 1989 byl privatizován a v rukou různých majitelů stav budovy upadal. Hledaly se nové způsoby využití rozsáhlého objektu.

Už v roce 2010 se objevil podnikatel, který chtěl obnovit provoz hotelu i kavárny, ale vzhledem ke špatné finanční situaci se to nepovedlo. Velké plány s Národním domem jsou i dnes.