Milan Leckéši z Agelu: Česku chybí dva až tři tisíce zdravotních sester

Když Agel před deseti lety přebíral okresní nemocnice v Olomouckém kraji, měl projekt víc kritiků, než si zpětně umíme představit. Deset let ale uplynulo, a převažují pozitivní reakce. Předseda představenstva Milan Leckéši je za úspěch projektu rád, současně ale varuje: Česku chybí zdravotní sestry. Pokud něco neuděláme, problém do budoucnosti jen poroste, říká.

Agel slaví deset let v nemocnicích Olomouckého kraje. Při té příležitosti - jak se máte?

Pokud budu hovořit za firmu, kam si myslím, že směřuje ten dotaz, je to pocit, který má několik částí. Na prvním místě je to uspokojení a radost. Protože když byl ten projekt na začátku, neměl mnoho příznivců. Měl odpůrce, kteří tomu nedávali velkou šanci. Těch deset let ale ukázalo, že je to funkční projekt a myslím, že odezvy, které dnes máme, jsou pozitivní. Samozřejmě, vždycky je co zlepšovat. Je to péče o populaci a je náročná. Není to výroba aut, je to práce s lidmi. Dále je to pocit, který bych definoval jako potřebu hledání dalšího rozvoje. Medicína se nějakým způsobem vyvíjí, snižuje se ošetřovací doba, obory se růzrůstají. Naším cílem je, aby lidé nemuseli jezdit za lékařem, ale aby byl lékař přítomen v co nejbližší vzdálenosti. To samozřejmě naráží na to, že na to musí být odborný personál, technické a prostorové vybavení, ale to není problémem. Problémem jsou lidé. To je ten třetí pocit, možná i pocit zmaru. Je to celorepublikový problém, a  Česku chybí dva až tři tisíce sestřiček. Lékaři, kteří vystudují tady, odcházejí do zahraničí nebo k farmafirmám, a je potřeba tuto situaci nějakým způsobem stabilizovat. Ale to nemůžeme udělat my, provozovatelé. To musí udělat systém, který je ve zdravotnictví nastaven, a který by se měl změnit. Do budoucnosti hrozí veliký problém.

V jakém stavu se síť nemocnic v roce 2007 přebírala?

Byly to tehdy tři subjekty, částečně nehomogenní, částečně si konkurující, protože ty regiony se překrývají. Byl tam nějaký vnitřní dluh, podinvestovanost. Současně ale asi nijak nevybočovaly z průměru v té době, bylo třeba na to ale zapracovat.

Jak moc je vaše práce závislá na tom, jak dopadnou krajské volby?

Co se týče vztahu s krajem, pro nás je určující text smlouvy. Měnit se může pouze po dohodě obou stran, tedy nemáme pocit, že by jakákoli změna krajské politické reprezentace měla naše vztahy ohrozit.

Jaký další rozvoj nemocnice čeká? Co se stane třeba ještě letos?

Samozřejmě máme stále akviziční apetit. Naše cíle se v tuto chvíli posouvají na západ republiky. Dnes jsme dobře etablovaní v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, a chceme se dostávat na Vysočinu, směrem ke Středočeskému kraji a dál k západní hranici. Jsou tam nějaká počínající vyjednávání se subjekty, do nichž bychom mohli akvizičně vstoupit, předpokládám, že do konce roku se nám některá z těchto akvizic podaří. Zatím ale neprozradím, která. Stejný apetit máme i na Slovensku.

Jak vidíte síť vašich nemocnic za dalších deset let?

Za deset let bychom chtěli udržet pozici jedničky poskytovatele zdravotní péče v soukromém sektoru. Chtěli bychom trošičku změnit spektrum poskytovaných služeb adekvátně vývoji medicíny. Časem dojde například k tomu, že mnoho operačních výkonů bude řešeno jednodenní chirurgií a pacient nebude muset ležet čtřyi dny v nemocnici. Přijde ráno, a odpoledne po výkonu odejde. Chceme se také zaměřit na následnou a sociálně zdravotní péči, protože populace stárne. To bude jeden z pilířů zdravotnictví.

Vy sám chodíte do sítě Agel, když jdete k lékaři?

Ano, pocházím z Valašského Meziříčí, byla to nemocnice, kterou jsem vedl, a je mi srdci blízká, takže chodím do sítě Agel. Samozřejmě jsou specializace, které Agel nemá, například neurochirurgii, a pak je třeba jít jako pacient jinam.

Vlastimil Blaťák