Je mezi elitou Za každým musí být vidět nějaká práce, řekl Balcárek

Bývalý útočník SK Sigma Jiří Balcárek (1973) je dalším trenérem z olomoucké fotbalové školy, který to ve své kariéře dotáhl až do nejvyšší soutěže. Pro jaro vede SFC Opava s jediným cílem – zachránit Slezany v nejvyšší soutěži. Těžký úkol pro premiérové angažmá v elitní soutěži. „Jsem rád za tu šanci, musím Opavě poděkovat,“ řekl Jiří Balcárek. První výhru v první lize slavil zrovna proti své Olomouci.

Jak si užíváte angažmá v první lize?
Fantastiky. Jsem rád za tu šanci, musím Opavě poděkovat. Člověk se dostává mezi šestnáct nejlepších trenérů v republice. Takže jsem Opavě vděčný a vážím si toho.

A váhal jste nad tou nabídkou? Protože přece jen Opava hraje o záchranu a mnoho trenérů ani nechce brát angažmá v klubech, které nejsou právě v komfortní situaci.
Došlo k nějakému kontaktu a bylo to hodně závislé na osobě Lojzy Grussmanna. Řekl jsem mu, že jednou z podmínek je to, že musí v klubu zůstat. A pak mě samozřejmě lákalo to prostředí. Znám to v Opavě jako hráč, je tady famózní stadion, tribuny jsou blízko, chodí sem hodně diváků. Takže i tohle mě lákalo. A plus pro mě byla důležitá osoba Lojzy Grussmanna.

Navíc v Opavě jsou výborní fanoušci, kotel je plný, fandí, i když se nedaří. A je to tak v zásadě bez ohledu na to, jestli je klub třeba zrovna v první nebo druhé lize.
Přesně tak. Proto se to hraje. Je to celkově takové domácké, cítím se tady velmi dobře. Trenér se musí cítit nějakým způsobem podporovaný. A cítím v sobě, že sem nějakým způsobem pasuju. Prostředí je tady výborný, jsem tady spokojený. Mám tady krásné bydlení, jsem spokojený s hráči v kabině, i v klubu. Nepracuje tady kolem fotbalu tolik lidí, jsme tady v podstatě tři – Lojza Grussmann, Jarda Rovňan a já.

Vnímáte to tak, že jste se nyní skutečně dostal na vrchol své profese, opravdu mezi trenérskou elitu? Když někdo hraje fotbal, chce hrát první ligu. Je to tak i v případě trenérských ambicí?
Dá se to tak říct. Není to jednoduché povolat trenéra do první ligy v takové situaci. Jsem rád, že se Opava rozhodla pro mě. Moc si toho vážím a budu dělat všechno pro to, abychom se zachránili.

Byla pro vás cesta k trenérskému angažmá dlouhá, složitá? Jsou trenéři, kteří jsou v nejvyšší soutěži prakticky hned, jiní se do ní dostanou oklikou.
Myslím, že ne. Nemám žádného agenta, někoho, kdo by mě někde nabízel. Pokaždé to bylo o tom, že se mi někdo ozval. Vždycky říkám, že za každým člověkem musí být vidět nějaká práce. A je jedno, jestli dělá fotbal nebo pracuje v nějaké firmě. Prostě jsem šel tam, kde byl zájem o moji práci. Ať už to bylo v Uničově, pak to šlo do Znojma, následovaly Vítkovice a nyní jsem v Opavě.

A máte s trénování i plány a ambice na posun do nějakého top klubu? Třeba jako pan Trpišovský, který začínal v nižších soutěžích a přes Liberec se dostal do Slavie.
Jasně. Navíc když jsem jednali o mém angažmá v SFC, tak sama Opava přišla s verzí, že smlouvy jsou do konce sezony. Prostě to mám takto nastavené. Pokud jsme spokojení, tak nepotřebuju žádnou smlouvu, když nebudou spokojeni, tak klidně odejdu. A když se obě strany domluvíme, tak tady rád zůstanu.

Je rozdíl mezi první a druhou ligou znát, i když Opava je, dá se říct, malý a skromný klub.
Řekl bych, že ano. Je to znát. První liga je prostě první liga. Je víc medializovaná, chodí ni více diváků. Hraje se to lepších stadionech. To jsme poznali, když na náš zápas s Plzní přišlo hodně lidí, pak na Slavii bylo skoro sedmnáct tisíc lidí. Co se kolem první ligy děje, to se s druhou nedá srovnat. Třeba s tím, když člověk jede s Vítkovicemi do Vlašimi, do Varnsdorfu nebo do Sokolova.

A on i ten fotbal samotný pak vyzní jinak, vypadá jinak, když je v pořádné atmosféře. Jako třeba v cizině, kde chodí tisíce diváků bez problémů i na druhou, třetí ligu. Je to pak jiné pro hráče i diváky, všechny to potom více baví.
Přesně tak. Je mi třeba líto, když vidím, že na některých zápasech je v Olomouci málo lidí. Že si fanoušci cestu na zápasy Sigmy nenajdou. Tak, jak to třeba bylo ještě za nás. Když si vzpomenu na ty staré tribuny, na ty oblouky, kde jsme ještě trénovali.

Je pro trenéra velká výhoda mít v týmu takovou osobnost, jakou je Pavel Zavadil?
Určitě ano. Když jsem šel do Opavy, tak jsme si spolu sedli. On mi řekl něco o týmu, já zase nějaké své představy. Je to taková moje prodloužená ruka v kabině. Známe se dlouho, víme, co od sebe můžeme očekávat.

Proč jste si vybral do Opavy záložníka Jiřího Texla ze Sigmy?
V Opavě je spousta silovějších hráčů. Jirku Texla znám jako typ, který umí podržet balony v mezihře, udělat překvapivou přihrávku. Je hodně herní, dává do akcí myšlenku. Proto jsem si ho vybral. A ještě je tam jeho chtíč, chce se někam posunout. Ještě neudělal ten úplný odraz, měl by to být takový ten dravý hráč, který chce ukázat svoje schopnosti. Dlouho stabilně nehrál, takže je to pro něj hodně těžké.

V prvních dvou kolech jara Opava prohrála, ale proti Plzni i na Slavii ukázala, že cesta je správná. Herně jste proti silným nepropadli.
Bylo to o tom, že jsme nedali své první šance. Pak se dalo předpokládat, že postupem času se kvalita soupeřů projeví. Ty kluby mají nabité kádry, nemají jedenáct hráčů, oni mají třeba pětadvacet lidí, kteří jsou schopni nastoupit a hrát. My se musíme soustředit sami na sebe. A pečlivě se chystat na každý další zápas. Tak, jako jsme se připravovali na Sigmu. Spoustu času jsme strávili u videa při rozborech, ukazovali jsme hráčům silné a slabé stránky Sigmy.

Máte nyní vůbec ještě nějaký čas na fotbal v Leštině?
No … Řekl bych, že skoro vůbec … Je toho dost a je to strašně rychlé. V pátek jsme jeli do Prahy, v sobotu jsme hráli, přijel jsem, jenom jsem přespal a v neděli jsem šel na zápas Sigmy se Spartou a pak jel do Opavy. Takže vůbec nemám čas. Je to časově náročné, příprava, tréninky, zápasy, jde to rychle za sebou. Ale jsem rád, že mám fantastický realizační tým. Není to jenom o mně, práci si rozdělujeme.