Ukončil kariéru výhrou Bude mi to chybět, řekl Miloš Buchta

Brankář Miloš Buchta (1980) v nedělním utkání SK Sigma Olomouc versus Karviná chytal naposledy. Start v utkání dostal na rozloučenou. Končí mu smlouva, další zápasy už nepřidá, rozhodl se ukončit profi kariéru. Čtyřicet mu bude 19. července, je nejstarších hráčem, který za SK Sigma v první lize nastoupil. Na Hané odchytal v 1. lize 86 utkání, více jich mají pouze Jiří Doležílek (91), Petr Drobisz (94) a Martin Vaniak (211). Sedmadvacetkrát udržel čisté konto, lepší v tom jsou v zápasech za Sigmu pouze Petr Drobisz (30), Luboš Přibyl (31) a Martin Vaniak (73). V klubu chytal pět sezon, z nich jednu ve druhé lize. Buchta byl vyhlášen nejlepším brankářem ligy za sezonu 2017/2018. Nejlepším brankářem byl v roce 2005 na Slovensku a v roce 2010 v Rumunsku.

Jak jste si užil poslední zápas v kariéře?
Užil jsem si to velmi dobře, protože jsme vyhráli. Vyhráli doma, po dlouhé době. Diváci nám tleskali. Jednou to stejně přijít muselo. Jsme rád, že to přišlo v Olomouci, protože se tady cítím jako doma a mám to tady rád. Rozloučit se vítězstvím, to si každý gólman přeje. Bylo to velmi těžké. Slzy tam byly, musím se přiznat. Děkuju divákům, že za mnou stáli, i když jsem jim moc radosti poslední rok neudělal. Jsme rád, že jsem dostal tu šanci rozloučit se takto, na hřišti. Abych se přiznal, tak jsem byl celkem nervózní. Tak jsem snad nikdy nebyl. Zápas je trošku jiný, je tam jiná koncentrace, musíte být stále ve střehu. Jsme rád, že to skončilo vítězně.

A docela jste si ještě v tom posledním zápase zasportoval. Měl jste tam několik těžkých zákroků.
První poločas byl jen jedna střela nebezpečná, to jsem klukům děkoval, že je nepustili. Ve druhém to změnili, do pár šancí se dostali, škoda, dali góla po pěkné akci. Ale jsme rád, že jsme i nějakými zákroky přispěl k tomu, že se to nezdramatizovalo. Tři jedna, s tím je spokojenost, je to spravedlivé.

Hosté dali branku, kterou jim sudí neuznal pro hraní rukou. Bylo tam před vámi něco takového?
Ruky jsem si nevšiml, myslel jsem, že píská ofsajd. Ale to musíme dohrávat. Možná ruka nebyla, el rozhodčí to tak pískl. Chyby dělali a dělají všichni, i rozhodčí. Jednou pomůže, jednou uškodí, takový je fotbal.“

Jak hodnotíte působení v SK Sigma Olomouc?
Určitě pozitivně. Asi to byla náhoda, že jsem se vrátil. Kdybych zůstal v Rumunsku, tak to bylo jinak. Ale zavolali mi z klubu, odkud jsem odházel jako neznámý gólman. Jsem rád, že jsem si i tady vybudoval nějaké renomé. Poslední rok nebyl ideální, ale předtím byly dobré sezony. Chtěl jsem zkusit překonat Blažka, ale stávají se horší věci. Poslední rok by takový, jaký byl. Byl jsem součástí mužstva a užil jsem si poslední zápas.

Plánujte nějakou rozlučku se spoluhráči?
Ted budeme pendlovat mezi Olomoucí a Prešovem, budeme převážet věci. Ale na poslední zápas bych tady chtěl být a rozloučit se kluky.

Co máte v programu na nejbližší týdny?
Dám si nějaké prázdniny, jako když jsem byl ve škole. A pak se budu poohlížet po něčem. Pomáhat tchánovi ve firmě, chtěl bych něco dělat s brankáři, možná v Tatranu Prešov. Na začátku bych si to chtěl odmakat, jestli by mě to bavilo, protože je něco jiného být hráč než trenér.

Měl jste nějaké nabídky odjinud? Nezvažoval jste pokračování ještě někde třeba v nižší soutěži?
Nabídky jsem měl, stále mi někdo píše a volá. Druhý, třetí, čtvrtá liga. Kamarád z Hranic mi nabídl, že do pětačtyřiceti tam můžu chytat. Ale řekl jsem si, že je lepší skončit takto a v klubu, ke kterému mám nějaký vztah. Raději skončit takto a mít samé dobré vzpomínky.

Co pro vás byl největší úspěch v kariéře?
Asi Liga mistrů je nejvíc, ale tam jsem byl jenom v kádru, ne na hřišti. Takže nevíce je jednoznačně Sevilla. Ta nám ukázala, jak se hraje fotbal. Při troše štěstí jsme mohli postoupit. Ale přešli jsme přes Kairat, který má obrovský rozpočet.“

Vy jste se loučil a sedmnáctiletý Kryštof Daněk hrál poprvé v základní sestavě. Věkový rozdíl mezi vámi je třiadvacet let.
Mohl by to být můj syn. Sešly se dvě generace. Je vidět, že Sigma má mládež skvělou. Každý rok vyletí nějaký hráč. Samozřejmě s mladými se musí speciálně pracovat. Těch, co vyletěli, těch už bylo. Ale je vidět, že to Sigma dělá dobře. Daňkovi to přeju, v sedmnácti naskočit, to zvládl velmi dobře. Teď už jsme zachráněni, takže možnost tam dát mladé hráče, nebo si prověřit ty, co sedí na lavičce, není je. Když nehrajete, tak motivace jde dolů. A po roce musí smeknout před náhradníky, kteří vědí, že jsou náhradníci a musí jet na sto procent a čekat na šanci. Já jsem se přistihl, že na sto procent nejedu, ale to bylo už tím, že jsem věděl, že budu končit.

Bude vám chybět fotbal a všechno kolem?
Bude mi to chybět, samozřejmě. Ty rituály, vzadu u masérů na kávičce. Bude mi to chybět, když to dělám celý život. Je to přesně dvacet let, co jsem začínal v áčku za trenéra Kalvody. Na druhou stranu, rodina se mu přizpůsobovala, je Slovenka, šla se mnou do Rumunska, pak sem. Musíme to teď rodině vrátit, držet s nimi. Olomouci mi bude chybět, ale rodina teď pro mě bude na prvním místě.