Karin Vykydalová: Návštěvníci nejezdí za památkami, ale zážitky

Na olomouckém magistrátu pracuje už 23 let, vývoj cestovního v hanácké metropoli tak sleduje už delší dobu. V jednom z předchozích rozhovorů Hanáckého Večerníku průvodce Tomáš Kryl uvedl, že si myslí, že turistů ze zahraničí zde za třicet let od revoluce příliš nepřibylo a ani koronavirus to nezměnil. S tím ale Karin Vykydalová nesouhlasí.

V čem je vaše opora toho, že zahraničních turistů v Olomouci přibývá?

Oporu mám ve statistikách, které si dělalo oddělení cestovního ruchu od roku 1995. Statistiky se měsíčně zpracovávají ze všech hotelů, zároveň je kolegové porovnávají se Českým statistickým úřadem. Tam je evidentní, že mezi rokem 1997 a 2020, ale i v posledních pěti letech, ty statistiky evidentně narůstají. A nejen v zahraničních, ale i českých turistech. Jsou to data, která jsou získaná z ubytovacích zařízení. Nejde tak o lidi, kteří přijedou a podívají se. Návštěvnost jako taková se sledovat nedá. Například na náměstí není subjekt, kde by se dala monitorovat návštěvnost. Statistiky ale máme.

Co se týče zahraničních turistů, jednu dobu zde hodně jezdili Rusové a Ukrajinci, samozřejmě zde cestuje hodně Slováků, Němců. Dá se říct, že jde o evropské státy. V posledních dvou letech pak začaly růst statistiky asijských návštěvníků. Od Číny, až po Japonsko.

Podle statistik, které se dají dohledat na webu města, tedy návštěvnost v posledních letech stoupá. Existují už nějaké předběžné statistiky letošního roku?

Tady mnohé možná překvapím a souhlasím zde s panem Krylem, je zajímavé, že od ledna do března se v číslech příliš neliší, jde maximálně o jedno až dvě procenta snížení návštěvnosti. Teď momentálně čekáme na data za období koronaviru, ta budou v září. Propad zde samozřejmě bude obrovský a na číslech to bude vidět.

Letošní rok je kvůli koronaviru jiný také v přípravě kampaně, která láká turisty. Jak se během letošního jara vymýšlela kampaň. Jak jste o letošní kampani přemýšleli?

Nad kampaní a směřováním cestovního ruchu po koronaviru jsme začali přemýšlet na konci dubna. V rámci nouzového stavu nikdo nevěděl, jak to skončí, kdy se otevřou hranice, jak to bude vypadat. V podstatě se začínalo na zelené louce. Nikdo nevěděl, jak se situací budeme nakládat. Navíc, ještě v květnu v rámci cestovního ruchu náš odbor lidé vykupovali roušky řešili koronavirus, šlo o personální problém. Nemáme tady moc lidí, jsou tady tři, což není hodně. V polovině května jsme se sešli a snažili jsme se s vedením města myšlenku toho, kam by se Olomouc měla orientovat, vymyslet. Zaměřili jsme se na tuzemské turisty, zaměřili jsme se na jídlo, kulturní akce.

Cílili jsme na to také videa, která v rámci kampaně vznikla, Zvažovali jsme, zda reklamu dál propagovat, částečně jsme ji propagovali také na Slovensku.

Vzpomněla jste několik videí, které mají do Olomouce přilákat turisty. Vy sama jste zmínila, že vám krátce předtím vypálil rybník Regio Jet, který zval návštěvníky do Olomouce jako na venkov. Zde město dobře zareagovalo, ale videa tím lehce utrpěla. Jaký na to vy máte pohled?

Kampaň se zde tvořila bez ohledu na to, jaká byla reakce na Regio Jet. Ten z pohledu reklamy byl úžasný. Splnil to, co měl. Všichni věděli, kam mají jet. Pokud se ale vrátíme ke kampani, videa jsou jen jednou částí, dále zde patří i road show, která se jede. Je polepené auto, které jezdí po různých akcích v rámci možností, což se samozřejmě například v červnu špatně tvořilo. Byly zde akce v Lednici, Rožnově pod Radhoštěm, kde se Olomouc na kulturních akcích prezentuje. Dále jde o reklamu v médiích a CLV (nosič venkovní reklamy pozn. red.), které jsou po celé České republice. V Praze, Plzni i Českých Budějovicích.

Olomouc jako historické a krásné město má turistům co nabídnout. I přesto si spousta lidí myslí, že nevyužívá svůj potenciál. Dokonce se objevují zkratky, že Olomouc jsou dvě náměstí, katedrála, Svatý Kopeček a zoologická zahrada. Vy kdybyste měla vypíchnout nějaké místo, na které se podívat, které by to bylo?

Možná vás překvapím, ale nemyslím si, že jsou to v dnešní době místa, ale zážitek. A je jedno, jestli se to pojí k místu, nebo s akcí. Protože jsme dělali například tvarůžkový festival, kde přišlo dvacet tisíc lidí, je evidentní, že lidé dnes nejezdí prioritně za památkami, ale zážitkem.

Pořád se dnes bavíme o době, kdy to není úplně jednoduché, ale když už sem lidé přijedou, chtějí něco vidět, něco zažít. Město jako je Olomouc je třeba v Německu spousta. Tím, že zde máme památky v UNESCO, nikoho neohromíme, musíme je tedy přitáhnout něčím jiným.

Orloj je třeba třešnička. Zajímavé je, že pro asijského turistu je to, co chce vidět, opravdu ten náš sloup a orloj, český návštěvník to tak ale nevnímá. Dělali jsme s univerzitou soutěž, ve které měli studenti vytvořit videa o Olomouci. A ani v jednom se neobjevil sloup, který je v UNESCO. Pro nás to bylo velké překvapení, ale zjistili jsme, že vypíchávali kromě například radnice i moderní stavby.

Osobně si myslím, že by bylo dobré turisty lákat na atmosféru města. Na klid, uličky, romantická zákoutí.

Velký potenciál, který není ještě úplně dopracovaný, má i bazilika na Svatém Kopečku. Jde o místo, které by mohlo krásně ožít.

Zmínila jste sloup a UNESCO. Tato historická památka letos slaví dvacet let od zapsání na seznam kulturního dědictví. Velkou odezvu vyvolala květinová výzdoba, která na sloupu vznikla. Jak vy se díváte na tento krok?

Za mě osobně to bylo správné rozhodnutí. Lidé se u toho totiž fotí. Ať už je zde polemika, zda to na sloup patří, nebo to vzbuzuje nějaké totalitní vize, že to tak někdy někde vypadalo, tak účel, který to mělo, aby město zkrásnělo, zvlášť v současné době, tak když jdu po náměstí a lidé se u květin fotí, je to dobře. Město díky tomu má jinou atmosféru.

Hodně se dnes ve města opravuje, zaznamenala jsem a chodí nám i stížnosti, že sice lákáme do Olomouce, ale když už sem někdo přijede, je všechno zavřené. Dělat v podobné situaci propagaci je hodně náročné. Pak to schytáme z druhé strany, že když turisté přijedou, tak neprojdou ulicí, nesvezou se tramvají. Takže sloup podle mě splnil to, co měl.

A to není všechno, v srpnu nastane druhá fáze výzdoby, tentokrát na Arionově kašně, která také dostane květinovou výzdobu.

Horní náměstí v rámci posledních tří let hodně trpí také rekonstrukcí radnice. Jak třeba vy z odboru kultury lákáte do centra Olomouce, když radnice je zakrytá, kostel u Mořice je také v rekonstrukci a i v okolních ulicích se pracuje?

V rámci možností centrum oživujeme nějakými menšímu kulturními akcemi, aby lidé, ať místní, tak turisté, přišli alespoň na chvíli do centra. Lidé zde mohou mířit za gastronomií, za kavárnami, to je něco, co v rámci návštěvníků rezonuje. Kavárny díky bloggerům a influencerům začínají být známé, myslím si, že spousta lidí jde za tou pohodou.

V Olomouci vzniká nový prostor, kde se bude dát vyžít v rámci města. Jde o náplavku. Ta ještě není úplně hotová, ale například pod kolejemi univerzity už by se prostor využít dal. Existuje už nějaký plán, jak třeba toto místo oživit?

My bychom měli i větší vize, ale ty nejsou realizovatelné, protože je to legislativně složité, protože pozemky jsou Povodí Moravy, jsou zde nějaké dotace, není to úplně jednoduché. Nemohou se zde v rámci čerpání dotací konat výdělečné akce, které by měly zisk pro pořadatele. Musí tedy jít o akce menšího rozsahu. Je zde také omezení v rámci zázemí.

Místo jako takové má ale obrovský potenciál, budu ráda, když se nám podaří naplnit alespoň v menších rozsahu, ale větší rozsah akce nám zatím legislativa nedovolí.

Ještě loni v prosinci mluvil primátor Žbánek o tom, že by si na náplavce představoval při otevření nějakou větší akci, například majáles. Je něco takového do budoucna reálné?

Teprve teď se všechno tvoří. Existuje zde pracovní skupina, která je složená z různých odborů a odborníků magistrátu. Oblast totiž není tak jednoduchá, musí se zde řešit například stánky, odpady, zajištění toalet. To všechno nás trochu brzdí a mrzí, protože si myslím, že potenciál by mohl být větší. Zároveň, majáles pořádá Univerzita Palackého, takže si myslím, že je to o tom, jestli to místo pro ně bude zajímavé. Ale bojím se toho, že nebude.