ADVENTNÍ ROZHOVOR Hanácké Vánoce: trnková omáčka a stůl pro sedláka i pacholky

Tichý advent, vyhaslá kamna na Štědrý den, konec služby na Štěpána, tance v kostele, ponocný jako první koledník… Bronislava Millá z Velké Bystřice, velká znalkyně hanáckého folkloru a zvyků, vypráví, jak se tradiční Vánoce na hanáckém venkově zásadně lišily od dnešní podoby. Hned v úvodu rozhovoru jsme se shodli na tom, že dnešní komerční pojetí Vánoc by naši předkové vůbec nechápali a že jejich svátky byly opravdu jiné.

Jaké Vánoce měli naši předkové na hanáckém venkově třeba v 19. století?

Velmi odlišné. Pokud se budeme bavit o Štědrém dni, vše začíná už brzy ráno. V domě je jen hospodyně, která navaří jídla na štědrovečerní večeři a okolo osmé hodiny, kdy má už jídlo připraveno, nechá vyhasnout pec a vymete ji. V kuchyni se pohybuje jen ona, hospodář a ostatní jsou jinde. Během dne se lidé postí. Ve chvíli, kdy vysvitne první hvězda, přijde do stavení hospodář a další lidé, hospodář zapálí svíci na stole a od ní se znovu roztopí i kamna, ohřeje se jídlo a potom může začít večeře.

Jak vypadala ta večeře, byla na Hané nějak specifická?

Základ štědrovečerní tabule byl na venkově pravděpodobně obdobný v různých regionech. Myslím si, že se lišila pouze některými prvky. Na jihu Moravy na stole určitě nechybělo víno, které tam patřilo k typickým darům země, zatímco Haná jako tradiční obilnice měla na tabuli také několik pytlíčků s obilím. Jinak ale na svátečním stole byly základní potraviny, které všechny držely při životě a dávaly jim sílu a zdraví, to znamená chléb, sůl, cibule, česnek, jablka, ořechy, máslo či med. Na Hané bychom na sváteční tabuli našli vánočku, koláče, polévku a také trnkovou omáčku. Záleželo samozřejmě na ekonomické situaci každé rodiny, podle toho byla tabule více či méně bohatá.

Zmínila jste trnkovou omáčku. To byla sladká omáčka?

Ano, z rozvařených kadlátek, tedy švestek. Hospodyně je dlouho vařila a míchala, možná by se ten výsledek dal přirovnat částečně k rajské omáčce a částečně k povidlům. Nejdřív si dali polévku, která se obvykle dělala z hub, krup a dalších tradičních příměsí. Pak jedli trnkovou omáčku spolu s vánočkou nebo koláči. Nic víc bychom asi na stole nenašli.

Kapra k večeři neměli?

Zvyk podávat kapra se začal šířit teprve ve druhé polovině 19. století, a to nejdřív ve městech, na venkově až o dost později.

A co cukroví? My si bez cukroví neumíme vánoční tabuli představit…

Základem byly opravdu ty potraviny, které lidi držely při životě. Ty byly všude. Kde si to mohli dovolit, měli pak různé koláče, makovníky a ještě snad perník. Pro nějaké delikátní cukroví byste v 19. století musel asi do města, na hanáckém venkově nebylo.

Dávali si lidé už tehdy dárky?

Ano, dávali, ale jinak než dnes. Děti dostávaly hračky ze dřeva, dospělí se pak obdarovávali spíše praktickými věcmi, dostali šátek, košili nebo něco obdobného. Nakupování velkého množství dárků, jak ho známe dnes, se odehrávalo až později, ve 20. století, a to zejména ve městech, na venkově dlouho ne.

A kdo se u té slavnostní tabule sešel?

Všichni, kdo žili na statku. Nejen sedlák, hospodyně a jejich děti, ale také děvečky a nádeníci, prostě všichni. Proto také býval ten stůl opravdu velký.

A dál se dělo co?

Jednak lidé chodili do kostela a v následujících dnech pak mohlo začít i koledování. První, kdo šel koledovat, býval po ohlášení půlnoci na svatého Štěpána ponocný. Obcházel sousedy a ti mu dávali koledu za jeho službu. Pak chodili koledovat i další obyvatelé vesnice. Svatý Štěpán byl důležitý i pro pacholky. Končila jim totiž služba a až do Nového roku měli volno.

A co to pro ně znamenalo?

Mohli jít domů, pokud tedy měli kam a za kým a pokud se tam měli jak dostat. Mohli být také zdaleka, tady u nás bývali často nádeníci třeba z Valašska. Hospodář s nimi uzavíral smlouvu vždy na rok, od 1. ledna právě do svatého Štěpána. Pak je vyplatil a oni, pokud byli spokojení, s ním mohli smlouvu obnovit, ovšem měli také právo najít si službu u jiného hospodáře. Na Štěpána dostali vyplaceno, co bylo ve smlouvě, hospodyně jim darovala výslužný štěpánský koláč, vlastně takovou kulatou vánočku, z níž si pak ukrajovali, ale dál se o ně už hospodář nemusel starat, nedával jim stravu. Ačkoliv pokud chtěli, mohli na statku dál přespávat. Pokud neodjeli do svých domovů, chodili koledovat a týden odpočívali. Po dobu jejich vánočního volna musely práci zastat děvečky. Ty zas měly volno od 1. ledna dalších šest dní.

Váže se k té době ještě nějaký zvyk?

Zaznamenala jsem i zvyk umývání. Nejprve děvečky umývaly pacholky a pak na Nový rok to bylo zase naopak. Tedy hovoříme o omývání obličejů, nic intimního. Občas se k tomu účelu používal i sníh. Smyslem bylo dodat člověku svěžest a mládí. Domnívám se ale, že zrovna tohle není příliš starobylý zvyk. S těmi tradicemi a lidovými zvyky je to konec konců velmi složité. Bavíme se o Vánocích jako o křesťanských a církevních svátcích, nicméně těm zase předcházely pohanské svátky zimního slunovratu.

Ten je ale 21. prosince, zatímco Štědrý den je 24. prosince, tak jak si to vysvětlit?

Od zimního slunovratu až do Nového roku slavili naši pohanští předkové dvanáct nocí, které pro ně symbolizovaly dvanáct měsíců v roce. A právě na 24. prosince připadal měsíc duben, který slavili ze všech dvanácti nejvíce. Duben je měsícem návratu života do přírody, růstu plodin, květů, všeho živého v přírodě. Ten cyklus dvanácti nocí je možná ukrytý i v samotném pojmu Vánoce. Původně se mohlo říkat Dvanácte nocí, pak to asi různě zkomolili a ve výsledku měli Vánoce. I když existují i jiné výklady, jak tento pojem vznikl.

A všechny ty zvyky, včetně konce smlouvy pro nádeníky a předávání výslužného koláče, se udržely na hanáckém venkově jak dlouho?

Nevím, nakolik intenzivně se držely ještě za první republiky, to se už spíše svět měnil i na venkově. Myslím si, že velkým předělem byla světová válka, která změnila zvyky lidí a do určité míry rozbila tradiční struktury společnosti. Hodně mužů odešlo do války, mnoho se jich nevrátilo, svět se měnil.

Vraťme se ještě do období před Vánoci. Během adventu lidé žili tišeji než dnes?

Advent byl tehdy úplně jiný než dnes. Dnes je vše silně zkomercionalizované, velice hlasité, a navíc se Vánoce připomínají už hodně dlouho před samotným adventem, čímž se jejich kouzlo hodně ztrácí. V minulých staletích byl advent dobou očekávání a přípravy na Vánoce a během tohoto období byly zakázány tance i zpěv, nekonaly se žádné zábavy. Ovšem tady bych podotkla, že Hanáci měli výjimku. Dokonce až z Říma dostali povolení, že v průběhu adventu mohou v kostele tancovat.

Jak to bylo možné? Neumím si to moc představit…

Víte proč? Základní hanácký taneční krok je takzvaná cófavá, což je pomalý taneční krok. Můžete si to spojit s melodií písně Rostó, rostó, rostó, konopě za cestó… a stejné pomalé tempo mají i základní mariánské katolické písně. Při nich hanácké ženy a dívky jen tak pomalu posunují nohama. A když šla Hanačka s těmi sukněmi mezi lavicemi v kostele, ty sukně se jí podle toho kroku mírně pohybovaly, pohyb to byl pomalý i velebný, takže ani v kostele nevadil. Hanáci proto během adventu v kostele směli uplatnit svůj taneční krok, zatímco jinde byl v tomto období všechen tanec zakázaný.

Když už hovoříme o tanci, Hanáci ale znají i jiné, rychlejší tance, ne?

Všechny! I další taneční prvky byly v hanáckém tanci zastoupeny, ovšem pro ty rychlejší musela děvčata změnit kroj. Protože sváteční kroj má tvrdou sukni, v níž mohly tančit leda tu cófavó, šly Hanačky po mši domů, kde si oblékly tmavou sukni a jinou zástěru, která je lehčí a pohyb už tak neomezuje, přizpůsobily si oděv a mohly jít na zábavu, kde pak tancovaly obkročák a všecko možné. Tedy samozřejmě kromě adventu, to se taneční zábavy nekonaly. Když srovnáme hanácký tanec třeba s jižní Moravou, hanácký soubor může tancovat polku, valčík, obkročák, sousedskou, prostě všecky druhy tanců, zatímco Moravští Slováci mají jenom vrtěnou. Když se zpívá, tak oni stojí, žena drží za rameno muže a zpívají. A až dozpívají, tak se tancuje. Kdežto Hanák, ten zpívá furt a furt i tancuje.

Tancují i zpívají současně?

Ano, tak to opravdu je! Někdy se říkává, že zpívat se nemá při intenzivním pohybu, a v jiných regionech to tak i obvykle bývá, že se buď zpívá ve stoje, nebo se tančí a mlčí. Hanák si ale musí umět poradit, protože opravdu současně zpívá i tančí.