Kauza židovský hřbitov: Proč tolik hysterie?

Případ zamýšlené obnovy židovského hřbitova v Prostějově budí diskuzi a emoce. Signatáři petice nedávno doručené na prostějovskou radnici, říkají kategorické ne návrhu americké židovské nadace, která usiluje o zvýšení piety celého místa. Nad historií prostějovské židovské komunity a kořeny nenávisti k ní se zamýšlí Prostějovan Josef Dekastello.

Chápu, že nelze starý hřbitov obnovit v původní podobě, ale dnešní kategorické „NECHCEME NIC...“ některých občanů vyjadřuje přesně to, čeho chtěli nacisté dosáhnout, a to aby po židovské komunitě nezůstalo v Prostějově do budoucna NIC.
 
I když ve městě proběhlo několik kvalitně zpracovaných výstav, s tematikou působení židovské komunity v Prostějově, zdá se, že někteří naši spoluobčané asi neměli čas se s nimi seznámit.
Soužití židů s místním obyvatelstvem nebylo vždy idylické. Například v roce 1575 žádala městská rada vystěhování Židů z města.  Pánové z Pernštejna, kteří tehdy byli vlastníky města nechtěli ztratit podnikatelsky i finančně zdatnou skupinu obyvatel platících řádně daně a proto návrh zamítli.
Poté byli Židé alespoň různě šikanováni. Třeba v roce 1726 vešlo v platnost ustanovaní císaře Karla VI. které umožňovalo každé židovské rodině oženit pouze jednoho syna. Za panování Marie Terezie v roce 1748 byla na ně uvaleno břemeno t.zv. toleranční daně a navíc r. 1762 bylo vydáno nařízení  o označování židovských mužů žlutou páskou na rameni. Odstraněna byla tato povinnost až patentem Josefa II. v r. 1781. Židé nesměli vlastnit  domy ve města mimo oblast gheta. A to nejen v Prostějově, ale i třeba finančník Roshschild, jehož finanční dům ve Vídni půjčoval peníze i císařovi, (který je ale, jak známo, v termínu včas vracel). Občanské svobody získali Židé až v roce 1848. I když většinová společnost kladla Židům mnohé, často ponižující překážky, vysoké naturální a peněžní dávky, dokázali tvrdě pracovat a rozvinout své podnikatelské aktivity takovým způsobem, že z nich  nakonec těžilo celé město.

A  tu je na místě otázka:  Jak mohli někteří z nich nabýt takových majetků?
Jejich putování Evropou za příznivějšími podmínkami  je naučilo nacházet způsoby jak přežít. Nebyli  svázáni s místním prostředím a proto získávali znalosti daleko "za humny".  To je naučilo většímu přehledu o nových technologiích, možnostech  obchodování a dovážením místně nedostatkových  komodit.  
 
Zánik staleté přítomnosti židovských obyvatel v Prostějově přišel s nacistickou ideologií, které šlo především o zabrání jejich majetku. 
Z  Prostějova a okolí bylo ve čtyřech transportech v červnu  a červenci 1942 odsunuto nuceně téměř 1600 nevinných obyvatel, včetně žen a dětí. Ještě žijí pamětníci, kteří se pamatují na své tehdejší sousedy, případně spolužáky jak byli nedobrovolně "zmizeni". Až na výjimky se již domů nevrátili.
Kladu si ještě jednu otázku: Proč tolik hysterie, když někdo usiluje nějakým důstojným způsobem připomenout jejich předky?

Josef Dekastello