„Když člověk dělá graffiti jen pro peníze, tak to už nemá takové kouzlo,“ říká olomoucký streetartista IGA

Na stěnách gymnastického klubu na ulici 17. listopadu vznikla nová graffiti malba. Autorem je olomoucký umělec IGA. Graffiti kresbám se věnuje již sedm let. Kromě toho je tvůrcem značky IGA art, od které si mohou zájemci zakoupit obrazy, sochy, ale i oblečení, které Iga sám navrhuje. O tom, jestli se dá streetartem živit, nebo jak přišel ke svému uměleckému pseudonymu, se svěřil v rozhovoru pro Hanácký Večerník.

Jak dopadla vaše první malba?

Katastrofa. Vždy to poprvé dopadne katastrofálně. Člověk to neumí mačkat a neví, která tryska je k čemu. U Senima jsme měli takový mini ateliér s rampou a tam jsem poprvé něco zkoušel ve smyslu nějakého vážnějšího malování.

Jak je to s graffiti scénou v Olomouci, zvyklo si vás město oslovovat, nebo vy oslovujete je?

Tady je to složité s domluvou. Každý na graffiti prostě neslyší. Já se snažím oslovovat školy, tělovýchovné jednoty a podobné. Například ve Zlíně, když maluju na nějaký legál, tak za mnou lidi chodí a ptají se mě, jestli bych jim třeba nepřemaloval garáž, což pro mě není problém.
V Olomouci jsou pouze tři legální stěny, což když srovnám třeba s Otrokovicemi, a to je mnohem menší město, tak tam jich je devět.

Je možné se tímto koníčkem v Olomouci živit?

Jeden člověk se tím tady v Olomouci živí. Já si ale myslím, že je to hodně těžké v tom, že člověk je zavřený pouze do jedné činnosti. Když to dělá jen pro peníze, tak už to nemá takové kouzlo. Já preferuji, když mi do toho nikdo moc nekecá a můžu si vybrat styl a motiv podle sebe. Když dělá člověk něco jen za peníze, musí většinou dělat věci, které se mu moc nelíbí.

Jak vnímají graffiti kresby jiné země než Česko?

Když dostanu dovolenou, tak se snažím cestovat. Byl jsem v Soulu, Pekingu, Šanghaji, Hong Kongu Dubaji, Vancouveru a různě po Evropě. V cizině funguje graffiti buď na legálu, ilegálu nebo na domluvě. Třeba v Číně příliš legálních ploch nemají, na dvanácti milionové město může být jedna nebo dvě. Velmi vstřícné je v tomto ohledu město Barcelona. Po New Yorku je Barcelona druhá nejvíce zprofanovaná, kde se i graffiti i bombing jede hodně. Vizuál města je prostě streetartový.

V graffiti umění je oblíbené kreslit i na nelegální plochy, většina umělců to vnímá jako adrenalin. Jak se k tomu stavíte vy?

Já určitě preferuji kreslit na legální plochy. Ilegální malování sice adrenalin je, ale zase ty kresby, když se dělají v kratším časovém úseku, nejsou tolik propracované jako na legálním, domluveném místě. Člověk na to má více času, nemusí dělat chromy a může si s kresbou více vyhrát. Ne že přijdu, udělám rychle nějakou věc, jenom ať ji tam mám a jdu dál.

Tvé alter ego je IGA art. Jak jste k tomu přišel?

To už je tak dlouhá historie, že už si to téměř nepamatuji. Je to vlastně zkratka illegible graffiti art, což v překladu znamená nečitelný graffiti art. Když dělám písmena, sekám je různými stíny a tvary, takže nejdou zas tak přečíst jako když někdo jiný dělá vizuály. Snažím se písmena rozsekat na tvary a dělat jiný styl.

Co tě při tvé práci inspiruje?

Dělám především ženské motivy. Baví mě obličeje. Především řeším kombinaci barev. Myslím si, že i když člověk udělá dobrou věc a použije špatné barvy, tolik to nevynikne.

Koho z graffiti writterů uznáváte?

Libí se mi Peeta, ten dělá 3D graffiti a lítá po celém světě. Potom Mr Cenz, ten zase dělá obličeje složené z abstraktních stínů. Dále Retna a EL mac, jeden z nich dělá kaligraffiti a druhý obličeje v reálné podobě.

-kz-