DLOUHÁ DISKUZE K NIČEMU Ani osobnosti je neobměkčily: divadlo s filharmonií chtějí spojit

Protesty, dvě petice ani dopis s podpisy sedmdesáti uznávaných osobností nezabraly. Zastupitelé na dnešním jednání po mnohahodinové debatě otevřeli cestu ke spojení Moravského divadla a Moravské filharmonie Olomouc. Nikdo přitom na zastupitelstvu nevysvětlil přesvědčivě, v čem by měla být výhoda spojení, kromě nepříliš zásadní úspory. Argumentů proti sloučení naopak zaznělo víc než dost.  

Začátek projednání bodu o vizi budoucnosti divadla a filharmonie zahájili hudebníci z Moravské filharmonie Olomouc. Podle nich ovšem nešlo o slavnostní fanfáry, ale o troubení na poplach. Avizovaný projekt řešení ekonomických problémů divadla a filharmonie cestou jejich sloučení do jedné zastřešující organizace vyvolává od počátku o mnoha lidí obavy z následků.

Ve zkratce opakovaně zaznělo jak před jednáním zastupitelstva, tak v jeho průběhu, že sloučení je riskantní operace, málo vyzkoušená, případně s prokazatelně negativními důsledky, že může politikům v budoucnu usnadnit další omezování počtu umělců a hudebníků, a podobně. Prohlášení předkladatele návrhu, náměstka Viktora Ticháka, že v jeho návrhu se počítá se zachováním obou tradičních názvů institucí i se zachováním obou orchestrů, kritiky záměru neuklidnilo. Náměstek Tichák přitom dodal, že ani případné schválení záměru nebude ještě znamenat automaticky sloučení obou institucí, protože musí následovat další podrobnější ekonomické analýzy, které budou znovu předloženy na některém z dalších jednání zastupitelstva a proces může být pozměněn nebo zcela zvrácen.  

Během více než tříhodinové diskuze bránil sloučení obou kulturních značek senátor Lumír Kantor, klarinetista filharmonie a představitel odborů Vojtěch Pospíšil a hlavní autor internetové petice proti sloučení, hudební pedagog Milan Ludvík. Všichni tři varovali před unáhleným krokem a volali po důkladnější analýze celé problematiky. Zdůrazňovali také, že město sloučením ušetří relativně zanedbatelné částky, zatímco mnohem větší naději na zlepšení znamená chystaný zákon o veřejných kulturních institucích, který by měl umožnit vícezdrojové financování a mohl by ekonomické problémy obou institucí vyřešit. Odpůrci slučování doporučovali městské radě, aby se zajímala o probíhající legislativní proces a pomohla prosadit zákon tak, aby ulevil dlouhodobě podfinancované filharmonii a divadlu.

„Žádám vás zdvořile, abyste znovu zvážili své rozhodnutí a abyste i do budoucna ponechali obě instituce jako samostatné. Jsem přesvědčen o tom, že jejich sloučení problém financování nevyřeší. Varovný je příklad sloučení Národního divadla v Praze a Státní opery, což se dělo kvůli údajným úsporám. Jak známo, nakonec to sloučení vůbec žádné úspory nepřineslo,“ upozornil Lumír Kantor. Ten zdůraznil také fakt, že se velmi rychle našly desítky významných kulturních osobností, které chtěly vyjádřit podporu boji proti sloučení divadla a filharmonie. „Byl jsem hrdý na Olomouc, když jsem viděl, jaký zájem o naši situaci tito umělci měli,“ dodal senátor Kantor. Mezi signatáři dopisu byl Jiří Suchý, Václav Hudeček, Jan Hřebejk, Dagmar Pecková, Olga Sommerová a desítky dalších významných osobností.

Ani dlouhá diskuze, do které se s obdobnými argumenty a varováním, že jde o unáhlené kroky, přidávala i opozice, k ničemu nevedla. Výsledek hlasování byl pak zcela výmluvný – pro předložený návrh byla celá koalice plus opoziční zastupitelka Andrea Hanáčková, z koalice se zdržela jen Ivana Plíhalová. Osmnáct protestních hlasů pocházelo z řad ODS, KDU-ČSL, TOP 09, SPD, Trikolory a STAN.

Podrobnější informace o průběhu diskuze a hlasování najdete v tištěném Hanáckém Večerníku