GLOSA Tolik negativní a nepříjemné energie z cárů papíru

7. října 2023 podnikla teroristická organizace Hamás bezprecedentní útok na jih Izraele. Bezprecedentní ve smyslu brutality. Pokud někdo z napadených přežil, pak ho čekaly ty nejstrašnější věci: zavěšené za auto některé vláčeli až k smrti po silnici, zaživa některým odřezávali kusy těl, ženám znetvořili přirození, je zdokumentován případ nemluvněte upáleného na troud v kuchyňské troubě. To je jen několik málo příkladů, s jakou bestiální chutí Hamás Izraelce před smrtí mučil. A to na veřejnost nepronikly ty záběry, které izraelská armáda promítla v říjnu novinářům, z nichž mnozí je nebyli schopni vydržet do konce.

7. říjen 2023 byl milník, kterým se započala válka, která má na svědomí i spousty mrtvých na opačné straně, mezi civilisty v Gaze. Nutno si ale pořád připomínat dvě věci: zaprvé – nebýt brutality 7. října, oběti nejsou na žádné ze stran, tedy odpovědnost za mrtvé Palestince nese Hamás. Zadruhé – je rozdíl mezi tím, jak a proč zemřeli a umírají Palestinci v Gaze a jakým způsobem zemřeli Izraelci na jihu země. Co se týká Hamásu, jde o úkladnou vraždu, co se týká Izraele, jde o zabití

7. říjen 2023, během něhož bylo také uneseno 1200 Izraelců, inicioval vznik mj. dlouhodobé akce Bring Them Home Now! Olomoucký Lions Club a Muzeum umění Olomouc se k této iniciativě přidali a na tři výkladce mohli přítomní nalepovat plakátky s fotografiemi unesených, jež byly opatřeny jménem a věkem zadržovaných obětí. Mezi těmi, kteří se akce zúčastnili, byli i hejtman Olomouckého kraje Josef Suchánek, primátor města Olomouce Miroslav Žbánek, předseda Federace židovských obcí Petr Papoušek, izraelští studenti a spousta dalších lidí, kterým není současná situace a osud odvlečených Izraelců lhostejný. Chvíli po výlepu 7. listopadu se začali u výlepu zastavovat náhodní kolemjdoucí, četli si jednotlivé plakáty a já si v duchu říkal, že to nemůže dlouho vydržet, protože plakáty jsou vylepeny zvenčí. Když se na sociálních sítích objevily fotografie z akce, vynořil se mezi jinými komentáři i tento od americké divadelní režisérky Noemi Schlosser. Napsala do komentářů: „Děkuju. Ani nevíte, jak moc to pro nás znamená. Opravdu.“ To napsala žena, která byla tou dobou na opačné straně Atlantiku a této iniciativy si na dálku všimla. A právě její reakce je od té doby pro mě jasný argument na námitku některých lidí, že tato akce nic nezmění, tak proč to děláme. Ano, tato akce nemá vliv na propuštění zajatců, ale je to akt solidarity především s jejich rodinnými příslušníky či kamarády nebo známými.

K mému příjemnému překvapení se nestalo nic ani druhý den, ani dny další, nestalo se nic následující týden a týdny, naopak přibývalo postupně plakátu, kde se u některých portrétů začaly objevovat přelepky s nápisem „osvobozen“. A pak najednou přišlo nemilé překvapení, když jednoho rána na cestě do práce jsem viděl většinu těch plakátů strhaných, zbytky se válely po zemi a byl to najednou pocit, jako když vám někdo vnikne násilím do bytu. Z těch cárů papíru šla velice negativní, nepříjemná energie. Na záznamu z průmyslové kamery byl jasně vidět mladý muž s kapucí přes hlavu, jak jde na jisto, jak ví, co chce udělat. A pak to udělal, zatímco na druhé straně ulice šlo v tu chvíli několik lidí, a nikdo z nich nezakročil. Teď dotyčného hledá policie, která má záznam k dispozici. Dnešní podoba výkladců zachycuje na té prostřední shora barevný fotoseriál z nalepování plakátů, na ni ve spodní polovině navazuje černobílá série fotek z průmyslové kamery, na nichž je zachycen delikvent při činu. Bohužel kvůli zákonu o ochraně osobních údajů, tzv. GDPR, který se vztahuje i na zločince, musí mít i on překryté oči páskou, aby ho nikdo nepoznal. Přesto: kdybyste ho někdo poznali aspoň podle oblečení, nebo se doslechli o někom, jak se chvástá svou rychlou akcí jednu noc u Muzea umění, běžte to prosím ohlásit na Polici ČR, která bude ráda za každou indicii.